Dívka z obrazu

Karel Gott

BmKolikrát jsem stál tam, před tím D#7krámkem,
kde mě F#hřál i Bmmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým D#7zámkem,
jenom F#já a Bmčas.
F#Kolikrát, když slunce vlídná G#zář zlátla,
Fmze starého rámu dívčí Bmtvář mě zmátla,
D#mdívčí tvář, jak růže ukryG#7
v šál okroC#F#C#7-ý.
F#Čekal jsem, že dá mi znameG#ní, zbytečně,
Fmdívala se na mé trápeBmní netečně,
D#mpřesto jsem ten obraz toužil
G#7mít v podkroC#F#C#-í. F7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
G#7jistě promiC#no-o-oF#-o-oC#-ou. C#7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: